Zamyšlení

Občas, když je čas se zastavit a ohlédnout se zpět, přemítám nad tím, kolik změn za svůj život zažila generace mých praprarodičů, prarodičů a rodičů. Čím prošla a prochází má generace a generace mých dětí. Jak se svět měnil ve století páry, co všechno se změnilo v minulém století a co se asi všechno změní v tomto století.

A jak se změnil člověk? Kolik informací za svůj život zpracovala moje prababička, jak daleký svět poznala? Cesta ze vsi do nejbližšího města byla velkou akcí a návštěva příbuzných na druhém konci Moravy se konala opravdu jen vzácně. Její dcera, moje babička, už zažila noviny, rozhlas a televizi a jednou za rok objela všechny své děti, rozeseté po vlastech českých.  Mí rodiče už bázlivě vystrčili nos za hranice tehdejšího Československa a informace z médií pro ně byly samozřejmostí. Už se dozvídali informace o vzdálených světech. A protože jsou snaživí a otevření, na stará kolena si pořídili internet a perou se s ním jen aby si popovídali s vnoučky a pravnoučky na druhém konci světa. A občas bázlivě přiznají, jak tomu světu dnes už nerozumí.

binary-715828_1920

Já se snažím vstřebávat nové technologie, orientovat se v nových světech. A objevuji svět, bázlivě cestuji po dalekých krajích a sem tam se kamarádím s někým z ciziny. Pomalu opouštím své milované knihy a usínám se čtečkou, smutně utírám prach z oblíbených encyklopedií a informace vyhledávám na internetu.

Moje děti a jejich vrstevníci úplně samozřejmě cestují po celém světě, usazují se klidně na jeho druhém konci, sbírají zkušenosti kdekoli je napadne. Mají kolegy a kamarády z různých kontinentů. Informace zpracovávají úplně jinak, mají jich přeci tolik k dispozici!

Zajímavé je pozorovat, jak se napříč generacemi lidé dělí na dvě kategorie. Konzervativce, kteří se vyškrabou na určitý kopeček znalostí, tam si vybudují hnízdo a po celý život se nikam nehnou. A zvídavce, kteří se neustále škrabou na další a další horu informací, kterým je zdolávání kopců životní potřebou.

Do které kategorie patříte vy?

binary-715831_1920

 

Protože již patřím k těm, co si hodně pamatují (zatím), občas se mezi mladými kolegy bojím zavzpomínat. Jednou mi bylo řečeno, že tohle se tedy ve škole učili jako historii !!!

Ano, přiznávám, pamatuji děrné štítky a můj první operační systém uměl jen sčítat a násobit jsem ho musela učit já. A baštil jen děrné pásky.

Můj život byl plný novinek. Pořád jsem se musela učit nové a nové věci a ty staré zahazovat.

A kolik radosti jsme zažili, když se nám podařilo spojit dva počítače a data přenášet po kabelu a ne disketami. A když zavrčel modem – najednou jsme data přenášeli na dálku!

A pak přišel Internet – fascinující záležitost. Dodnes vzpomínám na ten pocit, že se nám otevírá svět. Najednou jsem měla kamaráda v Holandsku a Švýcarsku a … úžasné! A těch informací co tam bylo! Jen to tedy chtělo dřít na té angličtině, bez té to opravdu nešlo.

No ale pojďme k dnešku. Výrobci nám chrlí nové a nové programy, systémy. Lidé jsou více a více online – žijeme v propojeném světě, všechny informace máme okamžitě po ruce. Někdy přemýšlím o smysluplnosti toho všeho a kam že nás to vede, ale pak tyto myšlenky utnu stejně, jako jsem si kdysi zakázala přemýšlet nad nekonečnem. Prostě to tak je a vývoj nezastavím.

Tak se snažím držet krok. Koukám, jak to ti mladí dělají, snažím se od nich učit, nechat se jimi inspirovat.

Zatím se mi to daří, tak jestli chcete, pojďte se mnou!

 

Jak tyto dva světy spojit?

Jsou lidé, kteří žijí v obou těchto světech vyrovnaně a spokojeně.

Pak jsou lidé, kteří s tím počítačovým světem mají větší či menší problémy. A ti pak uvítají podanou pomocnou ruku, která jim pomůže se v něm zorientovat.

Najdete ji ZDE

binary-715783_1920